"Spi děťátko kučeravé,

spánkem bez vzdychaní.

Zadržíme vrahy dravé

holdujicí psaní,

ty co hledí v klávesnici

s rozšklebenou tváří.

Jak hráz jsme tu všici, všici

v lednu jako v září.

Hněv z našeho oka sálá

srdce teple bije.

Píšem pevní jako skála knihu historie. (Napsáno s přispěním básníka Dušana Jasánka )

As děvčátko, možná kučeravé, mně jen lehce prásklo, snažilo se, ovšem marně, zasklít mě až za sklo. A švestičky ze zahrádky její jsem jí jenom vrátil, nemám důvod bych se proto, jí nejen z těchto stránek ztratil

Každý jen tu svou (pravdu), má za jedinou...

A vo tom je!:-)

až jaro se rozpučí

rozum si vypučím

a hned bude po puči

ve staré papuči

(Puccini: Blogéma)

Všecko pučí, jenom mně nikdo ne, povzdech si soused

Padni komu padni,

polibek či rána pěstí....

pověsili blogéra,

na internetu na náměstí

p.s. Pán Bůh nám snad zdravej rozum zachovati ráčí

A furt se to mydlí. Virtuální židlí

Tak doufám, že jinak vám zdraví slouží.

Mně ano. Jak duševní, tak i tělesné. Jak jiným, to nemohu posoudit. Nejsem diagnostikem, natož až dálkovým

Jirko, doufám že koroňák dovídkový se tvé rodině vyhýbá. To vám přeji i nadále!

Vyhejbá Horste. Jináčej totéž přeju i Tobě Ti, jakož i všem Tvejm