Jiří, také se mnou byla kytara na vojně. Můj mladší brácha tam byl ve stejnou dobu jako ty, i z jeho úst jsem o tom slyšel zajímavé věci. Do civilu ty kluky tenkrát pustili s velkou prodlevou. Díky za připomenutí

Tak. A zdravím a MOC Jirka

V zásadě ano, pokud jde o vzpomínky, ale ve vašem textu se skrývá čertovo kopýtko, pokud jde o hodnocení. Píšete: "Poněkud se jim to vymklo. Příliš. Což nebylo žádoucí. Nejen pro Moskvu a její poskoky. Příliš ani pro západ. Mohla být porušena ,,stabilita“." Když uvažujete (i dnes) v kategoriích východ-západ, máte zkreslený pohled. Oprávněně můžete mluvit o východním neboli sovětském bloku, který byl ideologicky a mocensky sešněrovaný, a když se Československo začalo "párat", přišla okupace a "obnovení pořádku". Naproti tomu, když použijete v tomto smyslu výrazu "západ", evokuje tím dojem, že tam to bylo stejné, jen s opačným znaménkem. Ale to, čemu říkáte "západ", bylo dosti rozrůzněné. Pražské jaro bylo "nežádoucí" především pro Francii a Západní Německo, neboť tam vznikala v té době politika détente, čili uvolnění, přesněji snižování napětí diplomatickou cestou. Politika détente (poprvé tento výraz původně z diplomatického slovníku použil pro politiku Charles de Gaulle v roce 1970) vyhovovala zejména Francii, protože v tom viděla možnost pro svou iniciativu nezávislou na USA, přidal se Willi Barndt a posléze Richard Nixon. Tím v zásadě přistoupili na hru SSSR, který líčil svět jako prostor ovládaný dvěma protichůdnými světovými soustavami, jejichž zájmy jsou v zásadě rovnocenné, a mezi nimiž se vede boj o konečné vítězství. Tím vlastně byla sovětská totalita legitimizována a myšlení lidí to dělá paseku dodnes. V zásadě je tím pro mnohé minimálně rozostřena, ne-li přímo setřena hranice mezi demokracií a totalitou.

Máte sice pravdu, ovšem ne tak zcela a ve všem. USA bylo dopředu uvědoměno Moskvou o chystaném ,,zákroku". Vzalo to na vědomí! Západní ambasády varovaly o tom, co se chystá. Tedy varovaly POUZE ty, kterým důvěřovali, čili ty, kterým kom nedůvěřovali. Něco o tom vím. Můj otec ony ambasády navštěvoval, a ne sám! Po ,,zásahu" PRVNÍ uznal status cuo VATIKÁN! Po čase vše ,,završila" návštěva I.tajemníka OSN(!) u nás. Ano, je vše třeba brát v celém kontextu oné doby. Nikoli však prizmatem současnosti, čemuž se ze zcela pochopitelných důvodů vyhýbám, což i ve svém článku KONSTATUJI. I jako varování a to i před čímJe druhá polovina druhého desetiletí XXI. století! Ony události jsou součástí dějin XX. stoletíČas nelze ani zastavit, ani vrátit. Nikdy, a v ničem

1) Pro mě 21. srpen 1968 skončil jakou současná historie odchodem sovětských vojsk.

2) Stále nechápu, jak TEMNO může být dosazeno tanky. Není nic známo o tom, že Gustav Husák je měl za sebou, když v jedné řeči na sjezdu slovenských komunistů zlikvidoval vysočanský sjezd.

Viz 8.13

Rok 1968 a následný vývoj prokázal stálou platnost dějin. Prostě bude lépe, i kdybychom si tanky měli pozvat ! Rozvine se 21 letá doba rudého temna. Opět kolaborující jedinci, rodiny. Slušní lidé, odborníci - od válu ... Má matka pochoduje v řadě zdravotníků Polikliniky, kteří protestují. Její drobná postava je zastíněna korpulentním tělem vrchní sestry - pak na záběrech STB není vidět ! Bezpartijní otec dělá vedoucího tkalcovny. Je rovněž přizván k prověrkám - vede lid. Okupace !! Tento soudruh není uvědomělý ! Odeslán do prádelny vlny, za účelem sžití se s dělnickou třídou ! V čele fabriky, rudí idioti s kvalifikací znalostí, kde se nalézá Kamčatka ... Problémy výroby - odborníci chybí - kdo pomůže, kde je sebrat ? Snad Buček, ale ten je z textilní - živnostenské rodiny, má špatný původ ! Hmm, a kde teď je ? Pere ovčí lejna - sžívá se ... Hmm, tak jej opět povolejte - už je sžitý dostatečně ! ... (Rodič na to rád vzpomínal, jak si v práci balil Dutinky cigára a v klidném tempu práce očítal svou světovou literaturu) ... Bože, tolik rozlámaných charakterů známých , nakonec i agent STB, se kterým rodič hraje doma šachy a matka mu peče koláč ...

Není mně to cizí, naopak. I o oněch létech jsem na tomto blogu psal, i o tom co jsem i já, i naše rodina žili, a to v celém čase od války, ale u mého otce již od jeho dětství.Byl ročník 1914

Díky Jiří za osobní vzpomínku na ten chmurný den.....