Van der Lubbe, ,,student" Růžička, pravoleví soukmenovci, vůdcové a vyvolenci

  Co mají společného. Nic. Skoro. Něco snad však přece. Posloužili , či byli použiti jako ,,doutnáky“. Ten první pomohl k upevnění pozice Hitlerovi. Důsledky jsou známy, dozvuky se nesou světem dodnes. Ten druhý byl použit ,,k nakopnutí“ tzv. sametu. Ke změnám, ale také k nástupu ,,vyvolených“ té doby. Pokračování také známe a žijeme jej dodnes. Žijeme  i vnímáme  je všichni. Každý po svém. I úměrně svému věku,  svým životním zkušenostem, ale i informacím. Předkládaným kde kým a v kdejaké podobě.

 MINULOST  PŘES  PALUBU

Každou cestu křižuje jiná cesta,

ale k cíli vede jen jedna ze sta.

Jen ten, jemuž schází odvaha,, na rozcestí dlouho váhá

Každá láska umírá jinou láskou

každá krása rezaví novou vráskou,

zbabělec je, kdo osud proklíná

a maří čas

a vzpomíná.

Refrén

Minulost hoďme přes palubu,

kdo by tu nad ní stál.

I když poplujeme v záhubu,

přec jen doplujem dál.

Vzpomínky jsou jenom přítěží,

kdopak by se jich bál?

Tak málo na nich záleží,

když vítr je odvál.

Nesmíme vzpomínat, chceme-li štěstí mít a milovat,

musíme umírat, musíme umět žít, zapomínat.

Vzpomínky jsou jenom přítěží,

kdo by nad nimi stál?

Tak málo na nich záleží,

když  vítr je odvál.

                           V+W Osel a stín

Osel a stín je divadelní hra Jiřího Voskovce a Jana Wericha z roku 1933 z Osvobozeného divadla. Jedná se o satiru, která kritizuje úřady a byrokracii, ovlivnitelnost lidí, ale hlavně varuje před nejrůznějšími vůdci, kteří jsou schopní lidi zmanipulovat – konkrétně je jmenován Hitler, Mussolini a Dollfuß. Inspirací pro toto dílo se stal příběh řeckého satirika Lúkiana, který se zmiňuje o antickém městě Abdéra, které bylo považováno za Kocourkov. V témže místě se odehrává také děj tohoto dramatu. Voskovec a Werich vyšli ze zpracování Aristofanova ( z Wikipedie).

 Tato píseń moudrých klaunů v kontextu uvedené hry, ale daná i tehdejší dobou, vyjadřuje jejich pohled na jejich dobu. A přesto je také nadčasová. V mnohém. A velmi. Škoda, že dnes již doba moudrých klaunů pominula. Je i otázkou, kdo by jim dnes jak rozuměl. Či byl schopen, neřku-li ochoten, vůbec je chápat. Ta písnička totiž nenabádá k zapomění všeho a na vše. ,,Jen" klade důraz na to, co je opravdu důležité. J.A.J.

                  31.3.15                                                                  George Anthony