Den, kdy se opět změnil svět

11. 09. 2019 11:09:26
Dnes je to již osmnáct let ode dne, kdy byl podniknut teroristický útok na WTC v New Yorku. Ve víru současnosti toto výročí opět poněkud zapadlo. Ale přece. Bylo novou ,,OVERTUROU“!

Ano. Předehrou k dalším dramatům na světové scéně na počátku nového století, počínajícího MM. Ale i pokračováním dramat století předchozího. A dne 11. září 2001 přišel děs. Nejen z toho, co se v tento den událo, ač to samo bylo velmi, velmi děsivé a velmi tragické. Ale děs i z toho, co se bude dít dál. Ano. Přišel strach. Ohromný! Z další války. Ze světové války. A nikdo nevěděl, jak se po této události zachovají američané. Jen se očekávalo, že odpoví. Velice pádně. Ale proti komu. A jak? A čím? Nejspíše to v ten den pravděpodobně ještě nevěděli ani oni sami. Ovšem rozvinutí dramat, a mnohých, na sebe nenechalo dlouho čekat. A pokračují. Dodnes. A jejich konce, či konců vůbec(?) nevidět. Středověk neskončil. Středověk trvá! A jaký bude ,,novověk", to lze těžko předvídat.
---------------------------------------------------------------------------------------------
Byl jsem v oněch dnech, u nás pěkného babího léta, za maminkou na pár dní v Praze. A v onen den jsem si dopřál jedno odpoledne na procházku, plnou vzpomínek. Na své dětství i mládí. Za cíl jsem si vybral nádherná Malostranská zákoutí. Zabloudil jsem i do znovu otevřené zrekonstruované Vrtbovské zahrady. Vystoupal jsem až na tamější ,,vyhlídku“ a kochal se nádherným pohledem na panoramata Prahy. Věděl jsem, že přímo v sousedství je americká ambasáda. Ale to mě nezajímalo. Až...
Na terase ambasády jsem postřehl pohyb. Více lidí. Vbíhali dovnitř objektu a zase vybíhali. Prudce gestikulovali i cosi vykřikovali. Zaznamenal jsem i velmi hlasité výkřiky: ,,SHIT“! Ale to jsem ještě netušil, co se děje. To jsem zjistil až dole u pokladny od personálu, který sledoval televizi. I mne opanoval děs. Strach. Veliký. Pochopil jsem hrůzu oněch okamžiků, ale i to, co může, a pravděpodobně i bude, v ,,nějaké“ podobě, následovat.
Ihned jsem se vrátil k mamince. Seděla u televize, plakala a stále mi opakovala. Jiří, ona bude válka. Konejšil jsem jí. Teprve pak mi byla schopná sdělit, že několikrát volala i moje paní, ptala se, kde jsem, moc se bála a chtěla, abych se hned vrátil domů. Naštěstí přišla má sestra, a tak jsem se nemusel o maminku obávat, aby nezůstala sama. A já hned vyrazil domů ke své rodině.
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Za těch osmnáct let již dospěla další generace. A i ta dnes žije především současností. Vším tím, co se děje u nás, sem tam i tím co se děje i okolo nás. A ne každý, a nejen z ní, si uvědomuje až ,,prostý fakt", že nejen mnohé, ale vlastně vše souvisí se vším.
( v článku jsou i mé skutečné vzpomínky, které jsem zveřejnil na těchto stránkách před čtyřmi léty, vč. i částí z jeho textu)

Autor: Jiří Jiroudek | středa 11.9.2019 11:09 | karma článku: 12.82 | přečteno: 241x

Další články blogera

Jiří Jiroudek

Před Koněvem, za Koněvem

Pro ty, které snad nadpis nadzvedl - tak klídek prosím. Případnou polemiku, a ne, že by nebylo o čem, na někdy jindy, ač není to z mé strany podmínkou. Toto je o dobách více, než dřevních. Ale tak trochu i o současnosti.

14.9.2019 v 14:57 | Karma článku: 12.46 | Přečteno: 421 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Z historie ,,bojů dělnické třídy"

Tedy, té ,,naší", neb nechci nikoho uvést v omyl. A to ani úvodem způsobem bylo/nebylo, neb bylo. Tedy ani stylem věřte nevěřte, neb i to opravdu událo se. Ba i projevilo. Všelijak. I u autora. Jakož i jindy, a nejen u něj.

27.8.2019 v 18:44 | Karma článku: 11.63 | Přečteno: 475 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Pouhých sto let

Ano. Tolik uběhne od 22.7.1919 , kdy byl Národním shromážděním ČSR vydán Elektrifikačný zákon . A na jeho základu došlo ke sjednocení elektrických sítí v novém samostatném státu.

18.7.2019 v 12:33 | Karma článku: 10.77 | Přečteno: 189 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Tomáš Vodvářka

Židovský humor X

Nauč se smát, aniž bys plakal, říká jedno hebrejské přísloví. Další porce oblíbených anekdot pro čtenáře mého soukromého blogu.

19.9.2019 v 6:25 | Karma článku: 23.70 | Přečteno: 591 | Diskuse

Vera Kuncova

Právo na život

Tento blog jsem se rozhodla sepsat, abych objasnila veřejnosti, že i lidé s postižením mají právo na život, který není nijak jiný než u člověka, který se narodil zdravý.

18.9.2019 v 10:37 | Karma článku: 18.50 | Přečteno: 466 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Tradiční anglická hospoda

Není hospoda jako hospoda! Jak se liší ta anglická od té české? Na co se připravit a co vás čeká a nemine kromě smažené ryby s hranolkama, spousty octa, piva bez pěny a nevšímavého personálu?

18.9.2019 v 9:00 | Karma článku: 43.99 | Přečteno: 11735 | Diskuse

Jana Mrázková

"Napište blog, paní Žolíková, máte skluz!"

Pravila paní Matesová, když jsme se ráno potkaly s našimi pejsky na špacíru. Tedy, ona se jmenuje jinak, a já taky nejsem Žolíková. Jenže to máme tak vymyšlené: My pejskaři se obvykle při prvním setkání ptáváme na jméno pejska,

17.9.2019 v 23:21 | Karma článku: 17.35 | Přečteno: 258 | Diskuse

Miloš Korotvička

Dálnice D1 a my z Východu a oni z civilizace

Toto zamyšlení je psáno na sedadle autobusu, tedy v přímém přenosu a proto je možno konstatovat, že tento příběh je pravdivý a podobnost s ději a osobami není náhodná, nýbrž je, bohužel, přímo z našeho života.

16.9.2019 v 22:43 | Karma článku: 25.60 | Přečteno: 988 | Diskuse
Počet článků 513 Celková karma 11.92 Průměrná čtenost 532

Jsem bezesporu svérázný, jedinečný a neopakovatelný originál a unikát. Samozřejmě, že svým způsobem, tak jako každý.

Najdete na iDNES.cz