Zemřela matka a do hrobu dána, siroty po ní zůstaly. Někteří pro ní i umírali, jiní ji zrazovali a na ní plivali! A kdo si ty plivance dnes zase cení? Skoro až jak komunisté! Když z onoho data udělali si jejich den znárodnění!
Osmadvacátý říjen je označován v kalendářích červeným písmem coby svátek a den pracovního klidu. Novodobé dějiny české státnosti se začaly psát právě v tento den roku 1918. Jak byl ale svátek po dobu své existence vnímán, oslavován a prožíván? Během 20. století zažila naše země několik režimů a každý z nich s 28. říjnem naložil po svém. Společně s ideologickými změnami se měnily nejen podoby oslav 28. října, ale i to, jak jejich průběh vnímala veřejnost.
Pro První republiku byl 28. říjen klíčovým svátkem, úzce svázaným s osobnostmi, které se podílely na vyhlášení nezávislého Československa a působily nadále v nejvyšších politických kruzích. Podobě a vyznění oslav proto politická reprezantace vzešlá z převratných událostí roku 1918 věnovala velkou pozornost, neboť pomáhaly legitimizovat její státotvorné snahy stejně jako její každodenní politickou akci. Přitom je nesporné, že okázalé oslavy vzniku Československa byly svým způsobem pro drtivou většinu obyvatel země samozřejmé a byly prožívány velmi upřímně. Také proto, že samostatné Československo znamenalo splněný sen o národním státě (jakkoliv bylo soužití jeho jednotlivých národností problematické).
Vznik republiky byl pak vnímán jako počátek skvělé nové éry, jako historický předěl mezi špatným a dobrým. Pompézní připomínání svátku také posilovalo společnou identitu obyvatel. V tento den se odbývala řada oficiálních aktů jako kladení věnců, udělování vysokých státních vyznamenání nebo třeba otevírání nových významných staveb - symbolická gesta, prováděná právě v tento významný den, pomáhala budovat étos nového československého státu. Nedílnou součástí tohoto étosu byl i obraz laskavého „tatíčka“ Masaryka, jehož osoba byla doslova „ztělesněním“ československé demokracie. Masaryk se za svého života všech oslav 28. října ve společnosti legionářů a sokolů účastnil a jeho přítomnost, stejně jako pomyslný „otcovský dohled“, který zosobňoval, byly jejich neodmyslitelnou součástí.
Po válce se oslavy 28. října nesly v duchu znovunabyté samostatnosti. Zároveň v tento den roku 1945 vešly ve známost dekrety prezidenta Beneše o znárodnění bank a klíčových průmyslových podniků. V následujících letech byl pro oslavy charakteristický především sentiment, který měl poukázat na kontinuitu První a Třetí Československé republiky.
Po tzv. „Vítězném únoru“ v roce 1948 získaly oslavy opět jiný ráz. Nový režim byl prezentován jako vyvrcholení vývoje, kterým republika od nabytí své samostatnosti prošla. Nicméně projevy vlastenectví, které se během oslav objevovaly, se neslučovaly s komunistickou ideologií a tak došlo k transformaci „Dne vzniku samostatného státu“ na „Den znárodnění“. Tento posun měl k připomínat Benešovo již zmíněné vyvlastnění velkých podniků. Svátek tedy dostal zcela jiný význam, ovšem i nyní měl být využit k posilování étosu nového režimu.
Nicméně konotace s původním významem svátku nevymizely a to se pochopitelně nezamlouvalo komunistickým funkcionářům, zvláště pak v dobách normalizace. Od roku 1975 se 28. říjen nepřipomínal raději vůbec.
Ze svátku se stal „pouze“ významný den. Na státní svátek byl 28. říjen znovu povýšen až při 70. výročí vzniku Československa v roce 1988. Komunističtí činitelé se však obávali provokací opozice, proto proběhla jakási informační kampaň, která jasně vymezovala pojetí oslav a současně měla zastrašit organizátory nevítaných protirežimních akcí. Několik dní předem bylo pro jistotu ještě zadrženo na 140 aktivistů. Ovšem i přes tato opatření opozice demonstrace svolala, což znamenalo další represe, zatýkání a šikanování státními úřady. Stejný scénář se opakoval i následujícího roku, jen demonstrace byly větší. Veřejná bezpečnost při nich zadržela 229 osob. Běh událostí ale už nebylo možné zadržet, protesty se dále stupňovaly a vyvrcholily v listopadu 1989.
Jak je patrné, 28. říjen hrál v novodobých českých dějinách důležitou roli. Ačkoliv se jeho obsah v průběhu doby proměňoval podle aktuálních vládnoucích režimů, je důležitou součástí novodobé české státnosti.Vrostl tak hluboce do duše národa, že jeho příslušníci si jej nejosobněji připomínali právě v momentech, kdy jejich svoboda byla ohrožena.
Autorem článku je František Štambera z Oddělení novodobých českých dějin Národního muzea.
http://www.esbirky.cz/predmet/3479105?sessionKey=c5433dada0ff84f49d7f6a709946dce9
http://www.esbirky.cz/predmet/3483119?sessionKey=e0aad43b5752f48778cf439584d739f1
( vše z viz.: http://muzeum3000.nm.cz/nejnovejsi/pamatujete-na-den-znarodneni-promeny-28-rijna)
P.S.: Mimo perexu jsem užil článek (vč. fota pohlednice) z viz. odkaz, vč. odkazů na zvuk. záznamy. Video pak z Youtube. S užitým článek se plně ztotožńuji a proto jsem se vědomě vyhnul dalším, z mého pohledu zbytečným komentářům. Dále pak žádám případné diskutující, aby se vyhnuli jakýmkoli impertinencím, či OT, jak vůči obsahu mnou užitého článku, tak i vůči mé osobě. Pokud to kdokoli nemíní respektovat, užiji svého práva coby autora tohoto blogu. Článek se týká především uvedeného data, jež je zcela pochopitelně dodnes datem významným v dějinách nejen naší vlasti, ale i v dějinách Evropy i světa ve XX. století. S díky za pochopení. J.A.J.
