12. březen je v kalendáři České republiky označen jako „významný den“ a připomíná „Den přístupu České republiky k Severoatlantické smlouvě (NATO)".
12. března 1999 v americkém Independente předali ministři zahraničí České republiky, Maďarska a Polska své americké kolegyni Madeleine Albrightové příslušné ratifikační listiny, a jejich země se tak staly členy NATO. Jednalo se o první země bývalého Východního bloku, které se k NATO připojily.
NATO (North Atlantic Treaty Organisation – Organizace Severoatlantické smlouvy) je mezinárodní vojenskou organizací, založenou v roce 1949 podpisem tzv. Washingtonské smlouvy. Ta legislativně zakotvila vznik bezpečnostní organizace západních demokracií jako reakci na poválečnou situaci v Evropě. Hlavním cílem organizace je zajištění bezpečnosti všech jejich členů. Aliance nastavila v průběhu své existence svoje politické a vojenské složení tak, aby je bylo možné využít při řešení krizových i mírových úkolů ve spolupráci se státy, které nejsou členy NATO a s dalšími mezinárodními organizacemi.
Kromě zakládajících států NATO (Belgie, Kanada, Dánsko, Francie, Island, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Spojené království, Spojené státy americké) se později k severoatlantické smlouvě přidaly i další státy (Řecko, Turecko-oba 1952, Západní Německo-1955, Španělsko – 1982, Česká republika, Maďarsko, Polsko – všechny 1999, Bulharsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko – všechny 2004, Albánie, Chorvatsko – 2009).
Pro většinu obyvatel České republiky představuje tento den přístupu ČR k NATO ničím nevybočující den. Neměli bychom však zapomínat, že naše přítomnost v tomto bezpečnostním paktu nám umožňuje svobodnější a snad i bezpečnější život, ochráněný před hrozbami vnějších nepřátel!
Pro někoho div ne relikt minulosti. A pro jiné naopak alespoń kus jistoty. Či čehosi, jako naděje. Ale, atˇ tak či tak, jedno je jisté. Realita současnosti. A v té se nacházíme všichni. Atˇse to komu líbí, či nelíbí. Tzv. bipolární svět rozpadem kom bloku s jeho VS sice zanikl. Ovšem mnohé se změnilo i poté, a velice! A také zdaleka nic nepominulo. Spíše naopak. A to je třeba brát na vědomí! A stále! J.A.J.
