Což si zase po letech tak trochu ,,zaservítovat“?

 Ačkoli. Proč po letech. Vždytˇ ,,tradice servítování“ je stará více jak půl století. Navíc, dokázala se stát vskutu až světově proslulou. Přinejmenším. O její nadčasovosti ani nemluvě.

   Ono to ,,ono servítování“ mělo jistě  i celou řadu předchůdců, jen se ta jeho ,,podstata“, jaksi příliš nezměnila. A stále přímo kvete. Jen se trochu různí názory na to kdo je dnes vlastně oním ,,Servítem“. Popřípadě který Servít pokřikuje, to ne já, to von! A že jich je. Něúrekom. Ovšem mnohým je to více než jasné. Včetně toho, jak ten, či onen ,,současný Servít“ na to reaguje. Stručně pak prý většinou stejně, jako zněl nápis na pisoáru.v jedné malostranské hospůdce. Ten zněl takto:,,Všichni ste volové! Váš Servít.“

  „Servít je vůl“ je nejznámější česká latrinálie, tj. anonymní nápis umísťovaný zejména na veřejné toalety. V 60. letech 20. století se tento nápis začal objevovat nejprve v rámci recesistické pomsty studentů, avšak později se rozšířil i mezi lidi, kteří původně označenou osobu neznali, a byl šířen do celého světa. Úsloví se stalo obecně známým a rozšířily se i některé jeho modifikace.                                                                              Jako původní cíl recesistické akce bývá nejčastěji uváděn prof. Radim Servít (1921–1984), vyučující pružnost a pevnost na fakultě stavební ČVUT v 60. letech a proslulý přísností při zkoušení.[2] Později byl nápis vztahován i na další osoby jménem Servít.                         Studenti začali mimo jiné na záchodcích hostinců v okolí školy psát na zdi poznámky „Servít je vůl“. V prostředí šedesátých let, kdy se nespokojenost studentů velmi často ventilovala v akcích, známých tehdy jako recese, se nápisy „Servít je vůl“ z dejvických záchodků postupně rozšířily za hranice Prahy, z tehdejší ČSSR a Evropy, přetrvaly a byly obnovovány po generace. Z doložených míst, kde byl či je tento nápis k vidění, lze namátkou jmenovat: Eiffelova věž , nádraží v Miláně (autor nápisu Jiří Reinsberg ), stanice v newyorském metru, nádraží v Miláně, Nesebar v Bulharsku, Gerlachovský štít, záchodky v Londýně, plot rybářské hospody v polské vesnici na Baltu, chodba jídelny na sovětské polární stanici Mirnyj v Antarktidě, Empire State Building v New Yorku.  ba existuje i domněnka, že kosmonaut Eugene Cernan nápis vyryl do měsíčního prachu (!).  Postupem doby byly nápisy obměňovány, a jsou známé kreace jako „Doopravdy nejsem vůl, Servít“, „Všichni jste volové! Servít“, „Nejen Servít, ale i …“, „X.Y. je Servít“, „Promiň Servíte jsou i větší volové“ atp. Při majálesu v roce 1965 se mimo jiné skandovalo „Ať žije Servit. Všichni jsou volové.“                                                                                                                                                                              Senátor Jaroslav Kubera zmínil fenomén tohoto nápisu v roce 2001, (při projednávání novely trestního zákona č. 139/2001 Sb., kterou byl přidán § 257b o speciální skutkové podstatě postříkání, pomalování či popsání cizí věci), v recesistickém projevu, v němž původ graffiti odvozoval od Járy Cimrmana. Kubera v Senátu řekl: „Křída byla hlavním nástrojem writerů až do konce 60. let. Vrcholem tohoto období byl nápis „servít je vůl“, který pronikl až do metra v New Yorku a stal se inspirací pro vznik graffiti ve Spojených státech. Po vstupu spojeneckých vojsk v srpnu 1968 byla křída nahrazena vápnem…“  (volně z Wikipedie)

Naservírujme Servíta všem Servítům 

Vždytˇ byly, jsou i budou jich vždy masy                                                                                                               

Jak která ke které z těch mas se zrovna hlásí                                                                                                     

To  každej Servít  přesně ví a na Servíta hned to tasí                                                                                                        

A proto všichni Servíti proti všem Servítům, spojme se!                                                                                      

A vyhrajem! Jedině My! Nejmíň, na věčné časy.               Windffouss

 P.S.: autor, ač je pamětníkem,  m.j. i  již prvních nápisů s oním textem v Dejvicích, týkajících se zmíněného profesora, se tímto nechce a ani nemínil se jakkoli dotknout památky profesora Radim Servíta, bezesporu vysoce erudované odborníka v jeho ,,branži“. Gró tohoto blogu pak spočívá v čemsi zcela jiném, což, snad i někdo, pochopil. Alespoń doufám. J.A.J.

                            17.4.16               George Anthony