Jiří Jiroudek
- Počet článků 628
- Celková karma 12,57
- Průměrná čtenost 511x
Seznam rubrik
Jiří Jiroudek
Od ,,pětihvězdičkových“ po ,,V.cenovou"
Též od ,,servírování na stříbře" až po ,,na stojáka“. Zkrátka, dá se různě ,,debužírovat“. Různé ,,menu“. Ale třeba i totéž. Jen pak ten způsob jeho podání může být v až tak velikém ,,rozptylu“ od těch pěti ,,P" až po tu ,,V. cenovou". O dezertech ani nemluvě. Ty mnohdy bývají i daleko ,,výživnější“, než základní menu. Zkrátka jak to menu, tak i ten zákusek mohou být od lahodných až po ,,blivajz“. Samozřejmě, jak pro, ale i u, koho.
Jiří Jiroudek
Chrliči, čističi, mazači, i jiní
Tento článek není útokem na jednoho z blogerů. Jak to bude vnímat on, totˇ otázka jiná. Jde mi o otázky zásadní, až principiální. Blogy jsou plné lecčeho, diskuze také. Jsou vždy i vizitkou každého autora i diskutujícího. Tím mám na mysli blogy a diskuze neanonymní. Těmi, kde se může prezentující skrýt za svou anonymitu, nemá cenu se ani zabývat. Diskuze samotné jsou pak pro autora i jistou zpětnou vazbou. Ovlivnit je může kdeco. Obsah článku, ale třeba i schopnost, či ochota jej pochopit. Jsou jistě i tací, kterým ,,stačí“ už jen jméno, a aniž by článek četli, ,,reagují“ způsobem všelikým. A názor na autora může ovlivnit třeba i jeho podoba na jeho fotografii i texty u ní uvedené. Mnohé z toho je spíše o subjektivních pocitech a může se velice, či zcela lišit od skutečnosti. I toto vše, atˇse líbí/nelíbí, je do jisté míry přirozeností člověčí. Jak se s tím který jedinec dokáže vyrovnávat, to je vždy vysoce individuální. Otázkou jsou však především ty hranice, které lze, pokud vůbec, a také jak kým, ,,legitimně stanovit“. Tam jsou totiž ta ,,zásadní“ skrytá i otevřená úskalí.
Jiří Jiroudek
Jak utopit/utrollovat ,,Dr. Bonznáka“
Tento článek není návodem ani k vraždě, ani k ,,trollingu“. Je toliko pokusem reagovat na původně snad dobře mínění záměr jednoho z blogerů. Jednoho z těch, kteří se, snad upřímně, snaží angažovat v boji s tím, co se obecně dá nazvat gauneřinou, či šlendriánem. To vše pod ofic.vývěsním štítem. Štítem Bonzáka Korupce.
Jiří Jiroudek
Vytvoř ,,mrtvou“ dušičku, a pak…
... a pak třeba zkus jí skřípnout trošičku. Jinak nic nového. Např. viz. i ,,jistý“Gogol, popis až ,,návod“ téměř ,,technologický“ popsal, že. Jinak princip prastarý, nikoli však zastaralý. Spíše stále zdokonalovaný. Jedinci i skupinami, politických stran nevyjímaje. Cíl pak stále stejný. PRACHY. Rychlé i dlouhé. Získávané jak ,,odrbáváním“ jedinců, až po kasu státní. Čili přímo i zprostředkovaně, ve svém důsledku však vlastně totéž. U mnohých subjektů pak vlastně standard, běžně užívaný. A tak ukázka ,,malá“.
Jiří Jiroudek
Veselé Velikonoce
Jojo, Velikonoce. Lidové zvyklosti spojené s Velikonocemi se pochopitelně místně liší. Ono nejenom místně, ale často i v čase. Nejen co do data, ale i do dob, kdy a jak se kde slavili, či slaví.,,Úvodem něco rozumu“: Velikonoce jsou nejvýznamnější křesťanský svátek, který je oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Zmrtvýchvstání připadá na první neděli po prvním jarním úplňku. Slovanský název svátku, Velikonoce, se vztahuje na "velikou noc", v níž byl Kristus vzkříšen. Vzhledem k časové blízkosti křesťanských Velikonoc a jarní rovnodennosti mají tyto tradice pravděpodobně původ v pohanských oslavách příchodu jara (z Wikipedie). No a ty jejich různé podoby v místě i čase se pokusím podat pohledem i pár zážitky starého fotříka, především pak co se koledy týká.
Jiří Jiroudek
Autíčko Líbíšto, Ebža, Jika, Dlidla a fotříkův svět
Utíká to utíká. A fotříkův svět? Ten kolkolem stále vypadá spíš tak, jak kdys zpívávali V+W v jedné ze svých písniček: ,,...obr do pidimužíka mydlí, domnívaje se, že vyhraje, sedˇme klidně na židli a čtěme bibli, tam to všechno je..“ Takže opravdu nic nového. Včetně toho, že utíká to, utíká...
Jiří Jiroudek
Od nostalgie po zatracení, aneb pracuj pomalu, přikrádej a …
Jojo. Pracuj pomalu, přikrádej a pánbíček ti požehná. A práci čest a rukám klid. A pak třeba ještě mládí vpřed, vzadu je práce. Atd. Ne že by pro mnohé tato ,,hesla“ neplatila i dnes. U mne však evokovala doby jiné. Ty, po kterých se dodnes mnohým stýská. A není divu. Však přece nebylo tak zle. Ne-li dobře. Tedy jak pro koho. Pro každého. Skoro, že. Stačilo se sem tam angažovat, být zapojen v těch správných ,,řetězech“, a TAK NĚJAK PO NAŠEM, SOUDRUŽSKY ŽÍT. A ti schopnější, mnohdy lecčeho až všeho i karieru robit mohli. Mnozí. Nemalou. Nakonec měli na to i vedení a za zády i ,,velkého rudého brášku“. Pokud to snad nejakej ,,element“ nevyznával, nebyl schopnej, či dokonce ani ochotnej se přizpůsobit, s takovým se zatočilo. Aby nám to nějak takovej někdo eště zevnitř rozkládal, to tak. A jelikož nic není na věčné časy, rozložilo se to tak nějak samo, bytˇ přesto ,,tak trochu řízeně“. Až sametově. Tedy také jak pro koho.
Jiří Jiroudek
Rytíři nebes- občas i na pivku, avšak stále vzdorující
Z pamětí a vzpomínek jednoho z mnoha...Jen namátkou- pár jmen. Co jméno to osud. Adam, Doktor, Flekal, Šeda,Vopálecký, Irving, Šerhant, Procházka, Jiroudek, Konopický, Vacek, Štanc, Hrubý, Vendl, Lom, Snídal, Schoř, Kiršner, Mikulenka, Krézek, Bachůrek, Weber, Šiška, Fajtl, Hlučka, Loucký, Ivanič, Kocfelda, Gemrod, Bednařík, Maňák; Liška, Mrázek, Chábera, a další a další. Ti všichni odvedli ohromný díl svých životů pro Vlast. A také se podíleli na historii našeho válečného i civilního letectva. Měli toho hodně za sebou. A nejen za války.
Jiří Jiroudek
Rytíři nebes – rok 1989 a další…
Se svou paní se dočkali i pravnoučat. Ale dočkali se i něčeho jiného! Toho, co již téměř nečekali, že se ještě oni sami dožijí. Stávající režim se konečně zhroutil! Otevřely se hranice! Konečně se mohl přijet podívat domů jejich nejstarší syn se svou paní a svými syny, kteří se již narodili v cizině. Pohnutá doba plná nových zážitků, nadějí a očekávání. Spolu se svými kolegy a kamarády se tak konečně dočkali i jisté satisfakce za dlouhá léta ústrků, příkoří a pronásledování. Zadostiučinění především morálního. Takřka ze dne na den byl o ně veliký zájem také z jiných důvodů, než dříve.
Jiří Jiroudek
Rytíři nebes – nejen období ,,normalizace“
Často se scházeli se svými kolegy a kamarády, navzájem se navštěvovali i doma, občas se sešli na pivku, kde vzpomínali na to, co prožili. Probírali vše, co právě prožívají, udržovali si velice dobrý přehled o tom, co se děje doma i ve světě a vždy měli své vlastní názory. Také se scházeli na velvyslanectvích některých států, které byly za války spojenci. Byli tam jako veteráni oficielně zváni při různých výročích a příležitostech. Tam jim byla vždy projevována skutečná úcta a oni si toho nesmírně vážili. Jejich prostřednictvím pak byli zváni i na návštěvy do těchto států. Také se několikrát podíval na některá místa, kde za války působil. Byli nejednou přijímáni i nejvyššími představiteli těchto států a byly jim udělovány pocty, kterých se doma v těch časech nikdy nedočkali. Vždy to pro ně byly nesmírně silné zážitky. Jedné takové pocty se mu dostalo při takovéto návštěvě, na kterou byl pozván, i naprosto neoficielně.
Jiří Jiroudek
Rytíři nebes- poválečné osudy - srpen 1968 a roky následující
Úvahy, tušení a obavy přátel a kolegů, stejně tak, jako jeho vlastní, došly naplnění. Jedna teplá noc na konci jednoho léta vše změnila. Opět se naplno vrátila doba TEMNA ! Přijela na pásech tanků a v okovaných botách těch ,,největších spojenců a přátel“ v doprovodu jejich věrných satelitů. Leckde neváhali do lidí i střílet! A opět zde našli řadu svých věrných přívrženců !
Jiří Jiroudek
Rytíři nebes- poválečné osudy r. 1950-1968
Další pokračování vyprávění o osudech jednoho z mnoha. Po vyhazovu od ČSA byl umístěn do fabriky na druhém konci Prahy. Špatné spojení, mizerný plat. Do toho čekali v rodině další dítě. Pracoval nejprve jako pomocný dělník. Byli postiženi i oba jeho švagři i jejich rodiny. Starší z nich se z toho zhroutil, těžce onemocněl a během několika dnů zemřel. Jeho žena byla na pokraji zhroucení.
Jiří Jiroudek
Rytíři nebes- poválečné osudy
Letecká doprava v poválečném období zaznamenala veliký rozmach. Mnohé renomované letecké společnosti obnovovaly jak stará spojení, tak urychleně zaváděly nové linky a zvyšovaly četnost letů. Neměli však pro tento účel dostatek kvalitního létajícího personálu, nutného k provozu na mezinárodních linkách. Především pak vysoce kvalifikované piloty s dostatečnými znalostmi mezinárodních leteckých předpisů, včetně jazykových znalostí a s odpovídající praxí. Měly však o takovýchto pilotech dokonalý přehled a předháněly se v lukrativních nabídkách, aby je získaly.
Jiří Jiroudek
Kocouroviny
Dva kocouři. Starej mourovatej a mladej trošku do ,,zrz“. Starej se jmenuje Majk. Je to Svobodný Pán z Kocourova. Někdy též řečený Majkí, či Mauki. Jméno dostal po mikrofonu, ve slangu spojařů mikrofon = majk. Je to totiž kocour převážně venkovní, hlídací i doprovodný a také hlásící, někdy přímo s prominutím až ukecanej. Prostě Majk. Kocour veterán, neb let mu bude okolo patnácti. Ostřílenej veterán, zocelený v bitvách o kočky i o svůj rajon a svá území. Kocour ,,absolut“. Skoro. Mladej se jmenuje Ferda. Jsou mu čtyři roky. Taky je už dost zocelenej. Až ,,voprsklej“. I díky Majkovi. Neb dva kocouři v jednom rajonu, to je tvrdej výcvik a školení...Prostě kluci kočičí.
Jiří Jiroudek
,,Líheň“ našich Rytířů nebes
Ze vzpomínek a pamětí jednoho z našich rytířů nebes. Jednoho z mnoha. Tentokrát vzpomínky na jejich ,,začátky“ ve Škole pilotů v Prostějově. Měl již diplom pilota sportovních a turistických letadel i dostatečné vzdělání v oboru letectví, což mu umožnilo nastoupit rovnou do druhého ročníku. Škola měla na tehdejší dobu vysokou úrovenˇ a vychovávala skutečně kvalitní letce. To nakonec v následujících letech prokázali mnozí z nich jak za II. světové války, tak i po ní. Jak co do jejich kvalit odborných, tak i morálních.
Jiří Jiroudek
Rytíři nebes - konec války a návrat Domů
Další pokračování ze vzpomínek a pamětí jednoho z mnoha. Během svého působení v Anglii získal od svých zdejších kolegů a přátel ještě jednu přezdívku. Jeho jméno se jim špatně v jejich jazyku vyslovovalo a tak si jej s jejich typickým jim vlastním smyslem pro humor ,,překřtili". Souviselo to s jeho menší postavou. Říkali mu ,,Longer“. Jeho nejbližší přátelé - krajané a kolegové si tuto přezdívku počeštili. Říkali mu ,,Dýlka“. Jak od ,,místních“, tak i od krajanů to však bylo především projevem přátelství a uznání a on to velice dobře věděl.
Jiří Jiroudek
Největší Čech
Největší Čech byla anketa pořádaná Českou televizí v roce 2005, v níž se v sérii televizních pořadů volila „největší osobnost naší historie i současnosti“, definovaná jako „kdokoliv, kdo se narodil, žil nebo působil na území Čech, Moravy a Slezska, a kdo se zasloužil o společenství žijící na tomto území a významně ovlivnil jeho život“. V Česku se bezprecedentně objevilo velké množství hlasů pro nikdy neexistujícího českého génia Járu Cimrmana; dokonce je možné, že Cimrman mezi nominovanými vedl. Po konzultaci s BBC však Česká televize účast fiktivní postavy zakázala (a data o počtu hlasů nezveřejnila). Tím vyvolala mezi částí veřejnosti odpor; objevila se dokonce internetová petice požadující povolení Cimrmanovy účasti v soutěži. Tehdejší konečné pořadí prvních deseti: Karel IV,. Tomáš Garrigue Masaryk, Václav Havel , Jan Amos Komenský , Jan Žižka , Jan Werich, Jan Hus, Antonín Dvořák , Karel Čapek , Božena Němcová. A první ,,stovku“ uzavíral ,,nějakej“ Miloš Zeman (viz Wikipedie). To jen tak mimochodem.
Jiří Jiroudek
Bitva o Británii a o Londýn i období následující
Pokračování ze vzpomínek a pamětí jednoho z našich rytířů nebes. Jednoho z mnoha. Po kapitulaci Francie zamířil spolu s dalšími kamarády a kolegy do země, jež tehdy jako jediná dokázala vzdorovat. Nepřítel se svými spojenci v podstatě opanoval celou Evropu a dále expandoval i na jiné kontinenty. Se svým velkým sousedem na východě pak stále značně v mnohém kooperoval.
Jiří Jiroudek
Individum, individualita, individualista - a včil mudruj
S omluvou potenciálním čtenářům, a to jak těm, kteří vědí, a tudíž je to pro ně nošení sov do Athén, tak i těm, pro které jsou následující řádky spíše koexistence o různé homogenitě složení až gulášovitého, pokouším se toto ,,cosi“, jak by např. Malý Velký Venda pravil, ku strávení naservírovati. S nadějí, že účinky nebudou ani příliš dojímavé, či až projímavé. Též pak i v dobré víře, že možno komusi i toto ,,cosi“ drobítko objasní, by dojmu nenabyl, že kdos z kohosi se troubu pokouší udělat. Občas toho i onoho media plná jsoucí, aj ousta politikou, politologou, ekonoumov, aj iných nˇoumov, všetkých za to velavela dobro placených.Hej.Rád bych ještě upřesníl, že mým zájmem dále motat motané toto naozaj néni. Čiliž:
Jiří Jiroudek
Jak ,,přicházeli“ Naši rytíři nebes na svět
Ze života, pamětí a vzpomínek jednoho z Našich rytířů nebes. Jednoho z mnoha, na které by nemělo být zapomenuto. Narodil se jako druhorozený syn rolníka v malé vesnici nedaleko Kolína v roce, kdy jistý mocnář vydal prohlášení ke ,,svým národům ́ ́. Když mu bylo čtrnáct let, zemřela jim maminka. Přesto s ním byla až do jeho odchodu, kdy smířen s tím, že přichází i jeho čas, se těšil, že se opět sejdou
Jiří Jiroudek
Sladká i hořká Francie
Další díl ,,vyprávění“ z pamětí a vzpomínek jednoho z rytířů nebes. Jednoho z mnoha, kteří prošli druhou světovou válkou. Válka na sebe nenechala dlouho čekat. Záhy poznali, co skutečná válka obnáší. Přitom se museli rychle zdokonalovat v jazyku země, ve které bojovali, aby zvládli základy vzájemné komunikace. Aby se v jazyce zdokonalovali, byli často zváni do rodin, které je při té příležitost nejednou pohostily. Také vystoupili v hlavním městě tohoto státu se svými národními písničkami. Měli veliký úspěch, který byl zmíněn i v tisku této země. To hlavní však pro ně všechny bylo, že v boji za tuto zem bojovali všichni také za svojí vlast! Brali to nejenom jako svou povinnost, ale i jako své právo!.
Jiří Jiroudek
Návraty ze Hradu odpředu i pozadu
V nadpisu nic než parafráze na známé ,,Klémovo vítězné“ prohlášení. S odstupem času i s přídechem tragikomiky, na mnoho let však s tragickými důsledky. Měl zajištěnou ,,podporu“, přesněji tedy ,,pacifikaci“ armády, ,,Lidových“ milicí, pečlivě připravených ,,soukmenovců“ i dozoru poradců od ,,Velkého bratra“. A dohodnutých ,,sfér vlivu“ mocností po druhé světové válce. Prezident Beneš nejspíše neměl východiska, v podstatě zůstal sám. A věděl to. Letos tomu bude 66 let, co si ,,Kléma“ mohl dovolit i ,,vychutnat“ toto své ,,proslulé vítězné oznámení“: ,,Právě jsem se vrátil z Hradu. Pan prezident všechny mé návrhy, tak jak mu byly předloženy, přijal“.
Jiří Jiroudek
Semtamskoro milovaný
Anžto, kýbrž, eventuálně i konžto předpokládati lze mnohá dění, ba až cvrkot blogový, až blockový, snažím se přispět svou troškou do mlýna, než bude na pokračování i kontinuálně v soustavném běhu spuštěn.
Jiří Jiroudek
Se sovou ve znaku za Krále i za Domov
Další díl ,,vyprávění“ z pamětí a vzpomínek jednoho z rytířů nebes. Jednoho z mnoha, kteří prošli druhou světovou válkou.
Jiří Jiroudek
Než bych jim dal dvacku, to radš´jim střelím facku
Další ze vzpomínek fotříkových na léta vesele normalizační. Malebné údolí, kouzelná řeka, malé městečko a velká fabrika. A paneláky, a lidé. Mnoho mladých rodin, ,,směsice“ člověčenstva od místních a starousedlíků, přes ty, kteří na nábor nastoupili od ,,leckud“. Až po téměř ,,multikulti směsici“, tvořenou děvčaty z Polska, ale i Vietnamci a dokonce jeden čas i Kubánci. Tedy ti kubánci nepřišli z Kuby, ale z Afriky. Přesněji z Angoly, neb to byli ti Fidélovy hoši, co tam nikdy ,,nebyli“. Dá se říci, že vše bylo, svým způsobem dosti ,,malebné“. Až tak nějak ,,internacionální“. Čili opět, pokud by to někomu připomínalo např. ,,Báječná léta pod psa“, může, ale nemusí to být podobnost ,,čistě náhodná“.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
