Jiří, gratuluji k PĚTISTOVCE! Pamatuješ, i jawa byla PĚTISTOVKA nebo OGAR? Ať Tvá blogová plodnost pokračuje

Díky chlape! Sic už mně blogy až tak ,,neberou". Ale to ani až tolik před tím. Pro mě byly vždy jen především zábavou, potažmo doplńkem, kterej nemohl a nemůže nrormální(!) život se vším všudy, v ničem nahradit. Takže asi tak. Vono sto článků ročně, to je vopravdu až až Je však pravda, že i v tomto digisvětě sem narazil na pár lidí, který, ač je osobně neznám, maj v sobě kus vobyčejný člověčiny. A ty seš rozhodpádně jedním z nich

Pokud neuvedete video nebo aspon audio zaznam Kisingerova projevu, neverim tomu. Osobne verim, ze neni ani tak dulezite jak se na "prazske jaro" divali mocni tohoto sveta, dulezite jak se citil maly csl. clovicek. Byl jsem jednim z nich a dobre si pamatuju nejen sedesata, ale i padesata leta. Po hruzach let padesatych a nudne sedi let sedesatych jsme vnimali polednovy vyvoj rozhodne jako krok vpred, krok k lepsimu. Tomu zeby se zapadni kapitaliste obavali konkurence sacialistickeho podnikani a podnikatelu, je velmi nepravdepodobne. Nez by se dostali ze socialistickeho srabu by vzalo, neodvaziim se napsat kolik, nepochybne hodne let. Tedy aspon na kokurence schopnou uroven.

Nakonec a pokud vim Americane vzdycky rozhodne popirali, ze v Jalte se jednalo o oblasti vlivu. O tom by musel byt nejaky tajny protokol. Neco jako sovetsko-nemecka smlouva "O neutoceni" ktera mela jeste dalsi tajnou cast "O spolecnem utoceni a spolecnem dobyti a rozdeleni Evropy". Ve verejnosti pristupnem jaltskem protokolu se pise, ze na osvobozenych uzemich se uskutecni "svobodne volby a tamni lid se rozhodne o sve budoucnocti, o nejakych sferach ani slovicko. Jak uprimne to bylo mineno ukazal pozdejsi vyvoj.

Zdroj onoho rozhovoru je uveden v článku. Jak co bylo dohodnuto v Jaltě, je otázka jedna, jak co dopadlo v reálu je záležitost druhá. Např Polské hranice na O/N, jejichž záruka byla opětovně(!) potvrzena při znovusjenocení Německa! Sféry vlivů a zájmů byly určeny rpzdělením(!) okupač. zón Německa po jeho kapitulaci, dohodnutých vítěz. mocnostmi! Od toho se odvíjel i další pováleč. vývoj v celé Evropě. Ten zanedlouho přešel do podoby tzv.studené války a dál je znám coby stav bipolární, z nichž každá ze stran si udržovala své sféry vlivu i zájmů. Tento stav byl víceméně respektován, ač často byl vyhrocen až do krajnosti. Co mně se týká, i já zažil i pamatuji i padesátá léta. Ovšem od svého raného mládí jsem nebyl bez info, a to nikoli toliko jednostranných! O propagandě obou strana ani nemluvě. Ta pro mě nebyla nikdy žádným vodítkem, atˇ byla vedena kýmkoli a odkudkoliP.S.: pokud pro Vás byla léta šedesátá jen šedí, tak je mi Vás trochu líto. Pro mne až tak zdaleka ne, i když jsem z nich Ztratil více jak dva roky svého života na ZVS. Ovšem tzv. polednový vývoj byl toliko chimérou, až zbožným přáním mnohých, kteří od kom systému čekali změny, či snad to, že by se kom ,,demokraticky" zřekli své moci. Jakákoli destabilizace ,,nárazník. pásma" tehdy nebyla ani pro jednu stranu přijatelná už proto, že by lehce mohla přejít v ,,horký", až jaderný konflikt, ač i s touto ,,eventualitou" obě strany počítaly

Hezký článek. Pamětníky by měl přimět k zamyšlení i o tom, co by bylo kdyby. Já kupříkladu nevěřím na "Socialismus s lidskou tváří" a tak si myslím, že se nemuseli Amíci úspěchu této formy uspořádání společnosti obávat. V jakémkoli společenství vždycky vyhrávají ti s ostrými lokty a ti žádnou lidskou tvář neuznávají. Kdyby nezasáhly sovětské tanky, tak by proces liberalizace pokračoval a postupně by získali navrch lidé typu Klause, Třísky, Ježka atd. a prosadili by přechod k tržnímu hospodářství se soukromým vlastnictvím výrobních prostředků a tedy i privatizaci a pluralitu politických stran. To by však znamenalo, že takový typ hospodářství by byl nekompatibilní s RVHP a s diktáty z Moskvy. My jsme si vlastně o tu invazi Varšavské smlouvy řekli, protože jsme začali dělat kroky k vymanění se ze sféry vlivu SSSR. Měli jsme to předpokládat a připravit se na tuto zákonitou reakci velmoci, která si brání sféru svého vlivu. Jediná možnost pokračování nastoupené cesty byla všeobecná mobilizace a demonstrace odhodlání bránit se vojensky za každou cenu. Jde jen o to, zda by to Sověty odradilo, nebo ne. Asi tak, jako se brání KIM vůči Amíkům. Dal jasně najevo, že při jejich vojenském zásahu proti KLDR použije všech prostředků i za cenu sebezničení. Amíky to zatím odradilo, takže KIM je v tomto odporu vůči velmoci úspěšný. Dnes jsem tedy názoru, že nemá cenu nadávat na jakoukoli velmoc, že se velmocensky chová. Spíše bychom měli hledat, co jsme udělali špatně, že jsme si naši představu o uspořádání společnosti nechali vzít. Je to jen názor, ale dnes to vidím jinak, než jsem to viděl v r. 1968, kdy jsem měsíc po okupaci šel do civilu ze ZVS.

Souhlas. Ovšem tehdejší západ měl i jiné starosti. Ono to i v oněch časech ,,vřelo" leckde i na západě, ale i jinde. A to dost fest