V mládí jsem znal jednoho z těch pilotů. Dělal v Ostravě na šachtě. Když přišel rok 1968, zažádal o zpětné přijetí do armády, což se mu podařilo, a dělal instruktora. Dlouho ne, utrpěl úraz, ovšem na zemi, a do důchodu do dotáhl na nějakém úplně podřadném místě. Když jsem se ho ptal, jaké to je létat tehdy a teď, odpověděl mi: "Když v Británii nás doktor kontroloval před letem, tak řekl, ať natáhneme ruce před sebe  a zavřeme oči. Přitom na ruku postavil skleničku whisky. Když byla ruka pevná, řekl, že mohu letět. Když se klepala, řekl, ať to kopnu do sebe a jdu se vyspat. Tady mi už dávali několikrát různé elektrody na tělo...atd. To jsem tam nezažil."

Jak to s  whiskou bylo doopravdy, to skutečně nevím. Znal jsem těch chlapů osobně opravdu dost, ale takto mi to žádný z nich nevyprávěl.Že se jich po r.60 po část. rehabilitacích pár k létání vrátilo, pokud jim to zdraví dovolilo, to vím. Ovšem u ČSA. Zda některý i do armády, to mi není známo. Jinak zdravím. J.A.J.

Díky za dojemnou vzpomínku!