Já bych dodal něco jiného. Podle mne r. 1968 představoval mezník ve vývoji východního bloku. A to z více důvodů:

1. Ruští vojáci byli zpracováni, že jdou zachránit socializmus do země, která je rozvrácená kontrarevolucí. Zjistili však, že je tomu zcela jinak. Jednak jim stačilo se rozhlédnout po městech a vesnicích, jednak čeští lidé, kteří vesměs znali rusky, jim vysvětlovali, že jsme pouze chtěli socialismus s lidskou tváří, demokratizaci a podobně. Že byli obelháni. A mnozí to začali chápat, museli vyměňovat celé jednotky. O tom, co dělali s vojáky nakaženými našimi idejemi jsem slyšel hrůzné historky. V každém případě myšlení sovětských lidí od tohoto okamžiku dostalo trhliny.

2. Komunisté byli nejsilnější stranou ve Francii, Itálii... i v dalších zemích byli silní. Po srpnu 68 v nich došlo k rozštěpení, většina se postavila za socialismus s lidskou tváří, hlavně v Itálii. Jejich šéf Togliati byl pozván do Moskvy, kde náhle zemřel. Roztržka tím neskončila, ale prohloubila se.

Do r. 1968 se východní blok stále rozšiřoval. V roce 1959 přibyla k němu Kuba, pak  Angola, Jižní Jemen (tam měli Rusové i vojenskou základnu) a mnoho dalších rozvojových zemí. Ideologové vyhlásili: Přišla třetí a poslední krize kapitalizmu. A najednou se to v r. 1968 obrátilo. Východní blok od té doby jenom ztrácel. Gorbačov byl zvolen proto, aby to nasměroval zase vzhůru. Už se to nepovedlo.

V podstatě celý první sled byl vyměněn a nahrazen novými stabilními posádkami. Z prvosledových řad. vojáků mnozí ani nevěděli, kde jsou. Postupně byli informováni jejich tiskem a propagand. materiály. S mnohými jsme mluvili. Někteří se i rozbrečeli, jiní nám ukazali samopal se slovy ,,zděs maja pravda". Byly i dezerce, někteří byli skutečně i zastřeleni, když se nechtěli nechat zajmout.

Na tzv. ,,Pražské jaro" lze pohlížet různě. Jeho histor. význam bych však nepřecenil. Prvotní byly hospodářskoekonom. problémy a bezradnost, jak je řešit. Velice důležitá byla i bitva o moc mezi soudruhy. I tak zv. ,,reformní" byli ,,kovaní"  a rozhodně nemínili ani ,,upozadit" vedoucí úlohu jejich partaje. A i v jiných státech tehdeších coc. prc. byly tahanice a problémy, nejen u nás. Např. v Polsku bylo stříleno do lidí v r.71. Skutečná opozice u nás tehdy žádná nebyla. Postupně se vykristalizovala, především z odstavených,,reformistů". Mnohé bylo i pod kontrolou StB. Ale to je na mocmoc dlouho. Jinak zdravím. J.A.J.

Dobrý den, přehltl jsem Váš článek dvakrát. Máte to krásně uspořádané a parádně se to čte, jako bych tam byl. Já se narodil o pár měsíců později a jsem vnitřně šťastnej, že jsem neměl možnost u toho být, protože si dokáži představit tu beznaděj a bezmoc. Agresi ozbrojených vojáků a strach z nich. Muselo to být děsné. Často u pivka nám o tom vypráví jeden kámoš co se snažil aktivně protestovat a jehož naháněli po Praze pražané, kteří věřili v jakési osvobození. Později, když už jsem byl na gymplu jsem jsem potkával sovětské vojáky a nikdy jsem z toho neměl příjemný pocit. Nemám rád vojáky a ani zbraně. Ale Vám za úžasné povídání patří veliká karma. Děkuju.

Diky a zdravím též. J.A.J.

To už je tak dávno, že už to asi není ani pravda a Vám 

Díky za vzpomínku na moc smutnou událost, zvlášť pro nás, co jsme to prožili na vlastní kůži. A zvlášť oceňuji závěr, který je hodně aktuální právě dnes, při občanské válce na Ukrajině. To černobílé hledání souvislostí...

Díky. Ale napsat jsem takový závěr v podstatě ,,musel", a to i s tím vědomím, že nejspíše dost některým ,,odborníkům až specialistům"  na ,,kdeco" nejspíše poněkud omezím diskuzi.O karmě ani nemluvě