Takový malý chcimírový vzpomínkování vánoční.

 Čas, ten letí. A děti dávno zas maj svoje děti. A ty, zas maj svoje děti.  A ty …Tak ten čas běží. As od nepamněti. Tak občas zapálím si dýmku. Třeba i pro vzpomínku.

 Není to dýmka zvaná kalumet. Tím byla prej jen dýmka míru. A tu já nemám. Jen v podobách různých na ní natrefím.  Jako na lecjakou vzpomínku. Třeba i na knížku, či na muziku - ,,instrumetálku“, jindy i s písničkou.

Něco třeba až pohladí, jiné až zamrazí.  Nevím jak kdo, ale já neznám nikoho, kdo dýmku míru má, která ta mrazení mnohá zarazí.

 Ze vzpomínek svých, a za pomoci možností pokroku, tedy těch lepších, vložím sem dvě ,,dýmky míru“. Mír sice nepřinesou, však nenechají snad v mysli jenom díru .

S pozdravem VŠEM! J.A.J.