Lidi na lidi sou jako saně

Dyž vono by to chtělo něco aktuelního. Sem tam i jakési zvratky, křičené nějakými , i přerostlými spratky? Či ,,šlehy satirické“? Možná takořka i až starozákonní, či tak? Nebo i onak. Možná i dřív než před., Ba i tedˇ. Či i až pak

Každej pořád vykládá
o hrabismu, takysmu, odporismu, šílenismu
srandismu, kecálismu, ten-ismu, onen-ismu, ismu ismu.
Každej pořád mele:
revoluce, evoluce, masturbace, kastrace
integrace, gratulace, možná možná.
A my na to říkáme ... A my na to říkáme, dejte šanci míru (J. Lennon)

 Kdepak si kdopak dnes pustí tu Lennonovu písničku? Ve světě vůbec. A víc než nahlas ta píseń zazní, a nejen sem tam. Trošičku...

A co pak? A jde dát šanci míru i tam, kde ,,tesař válka“ nechal, a ne poprvé,  větší než vrata  do světa díru?  Jak táta můj, tak i bráška můj říkávali, že možná. Hlavně nenechat se zlomit. A neztratit. Ani sebe. A víru svou! Tak stále i je slyším. Odkudsi. Z nebe. Však též i pekly mnohými si prošli. Než tam až nahoru i oni došli. A i já se jistě  i tam k nim přidám, když i sebe i v nich stále vídám. Stále, ač dneškem jsem se stal i pradědečkem. J.A.J.