Jak jsem se naučil nedělat si starosti

  Inu jak. Třeba i tak. Tak ńák skoro v kostce, ne-li až v kubusu. Třeba od Kristiána, přes St.Kubricka, až po ,,vyvrcholení“. S Yo Yo Bandem. Což pro některé může být možná až nápor. Na bednu. Jeho, potažmo i jejich.

Nesmíš se ptát, co bylo včera,
bude zítra zas, jen dnešek uchopit a pochopit,
že nejkrásnější den je dnešní den.
Jen pro ten dnešní den
stojí za to žít,
jen klid svůj tichý mít a
víc po ničem netoužit (O.Nový – Kristian)

Černá komedie Stanleyho Kubricka pojednává o skupině paranoidních generálů fascinovaných válkou, kterým se “nešťastnou náhodou” podaří rozpoutat jadernou apokalypsu. Náčelník generálního štábu "Buck" Turgidson a generál strategického letectva Jack Ripper vyšlou letku bombardérů, aby zaútočila na Sovětský svaz. To aktivuje sovětskou tajnou zbraň zvanou “bomba posledního soudu.” Jedná se o ďábelský raketový systém, s nímž má být uskutečněn odvetný úder. Aby upozornil na tuto katastrofu, stane se britský kapitán Lionel Mandrake jedinou osobou, která má přístup ke generálu Ripperovi. Americký prezident Muffley se ve snaze odvrátit neštěstí pokusí přesvědčit opilého sovětského premiéra, že je to všechno jen hloupý omyl. Prezidentovým poradcem je šílený dr. Divnoláska, někdejší nacistický vědec. 

 Téma toto zvolil jsem si i proto, že. Je tak nějak až aktuelní, jak by pravil jeden moudrý klaun.  A to až stále, atˇ v jakémkoli gardu, třeba i pro Máńu, či Jardu, ba i jiné. Pokud je to nemine. Viz.:

 A deme do finále. I o tom, i k tomu, co tomu říkáš hrdinný srabe, když z kde čeho ti málem hrabe. Viz.:

Tak se vopatrujte. Windffouss