Sedmasedmdesát let

 Tolik již uteklo času od doby, kdy v manéži pod šapitó zvaném svět, skončilo velké představení. Dle vyjádření P.H. Clostermanna tehdy lvi sežrali krotitele. A všichni, co ono představení přežili, doufali, že tím to všechno končí.

 Neskončilo. Sic hodně se i slavilo, ba slaví se dodnes. Ne všechno však čas odnes. Ten v lecčem se nejen v oslavách stále připomíná. A tak na leccos se i nejen vzpomíná. Stále. A hledají , ba i zjevují se i ,,reminiscence“. A ne vždy zrovna ,,tence“.

 Pár obrázky jen ,,tence“ vzpomenu. Onen čas. V tehdejším našem Československu. Před sedmasedmdesáti lety.

 A o rok později - Praha- Staroměstské náměstí. Ještě s válečnými jizvami. A s vlajkami spojenců. Ti ,,pochodující" jsou lidé ze znovuobnovené ČSA. Mnozí z nich byli aktivními účastníky našeho odboje v II.WW v řadách spojenců.

 Všechna(!) fota z osob. rodinného archivu autora článku (C !). J.A.J.