A co dědci. Mají si kde hrát ?

Ale jo. Asi. A taky jak kterej. A kde i s kým. A třeba, i proč. A i proto, že snad v každým dědkovi je porád i kluk. A kluci si, jak známo, i rádi hrají. Což ovšem nelze upřít ani děvčatům. To hraní, ba i hrátky. Všeliké,že.

  Jó dědci. Téma bohaté. Velmi. Politicky i apoliticky. Ale co ne. Nakonec, jako vždycky. Mnohdy s možností vyjádření se až lapidárního. Skoro kdykoli, a ne jen třeba v pondělí, či středu. Třeba i takovéhoto: ,,Polib si dědu“.

 I autor tohoto ,,elaborátu“ si stále hraje. A rád. Tak i život žije. Víc i míń. Což popřeje i jiným. Činným, i nečinným. I v době současné. Tedy i v době kovidové. A autor  ani zdaleka nežije až virulentně virtuálním světem. Nejen kvůli sobě, ale i svým, i jejich dětem. Protože svět jedniček a nul je mnohem, mnohem míń, nežli života půl. A kdo to nechápe, tak ten je spíše jenom ... ! No nic. Co dodat víc. Bytˇ nejen z dáli nese se i tence: ,,polibte si taky preference“. A navrch třeba i ono: ,,Polib si dědu“.