Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dnes je 11. září. No a co.To bylo v roce 2001 taky

11. 09. 2017 9:36:58
Dnes je to již šestnáct let ode dne, kdy byl podniknut teroristický útok na WTC v New Yorku. Ve víru současnosti i toto, jako i mnohá jiná výročí i ,,výročí" a data, poněkud zapadlo. Ale přece. Bylo novou ,,OVERTUROU“!

Ano, bylo! Bylo předehrou k dalším dramatům na světové scéně na počátku nového století, počínajícího MM. Ale i pokračováním dramat století předchozího. A dne 11. září 2001 přišel děs. Nejen z toho, co se v tento den událo, ač to samo bylo velmi, velmi děsivé a velmi tragické. Ale děs i z toho, co se bude dít dál. Ano. Přišel strach. Ohromný! Z další války. Ze světové války. A nikdo nevěděl, jak se po této události zachovají američané. Jen se očekávalo, že odpoví. Velice pádně. Ale proti komu. A jak? A čím? Nejspíše to v ten den pravděpodobně ještě nevěděli ani oni sami. Ovšem rozvinutí dramat, a mnohých, na sebe nenechalo dlouho čekat. A pokračují. Dodnes. A jejich konce, či konců vůbec(?) nevidět. Středověk neskončil. Středověk trvá!

Byl jsem v těch dnech, u nás pěkného babího léta, za maminkou na pár dní v Praze. A v onen den jsem si dopřál jedno odpoledne na procházku, plnou vzpomínek. Na své dětství a mládí. Za cíl jsem si vybral nádherná Malostranská zákoutí. Zabloudil jsem i do znovu otevřené zrekonstruované Vrtbovské zahrady. Vystoupal jsem až na tamější ,,vyhlídku“ a kochal se nádherným pohledem na panoramata Prahy. Věděl jsem, že přímo v sousedství je americká ambasáda. Ale to mě nezajímalo. Až...
Na terase ambasády jsem postřehl pohyb. Více lidí. Vbíhali dovnitř objektu a zase vybíhali. Prudce gestikulovali i cosi vykřikovali. Zaznamenal jsem i velmi hlasité výkřiky: ,,SHIT“! Ale to jsem ještě netušil, co se děje. To jsem zjistil až dole u pokladny od personálu, který sledoval televizi. I mne opanoval děs. Strach. Veliký. Pochopil jsem hrůzu oněch okamžiků, ale i to, co může, a pravděpodobně i bude, v ,,nějaké“ podobě, následovat.
Ihned jsem se vrátil k mamince. Seděla u televize, plakala a stále mi opakovala. Jiří, ona bude válka. Konejšil jsem jí. Teprve pak mi byla schopná sdělit, že několikrát volala i moje paní, ptala se, kde jsem, moc se bála a chtěla, abych se hned vrátil domů. Naštěstí přišla má sestra, a tak jsem se nemusel o maminku obávat, aby nezůstala sama. A já hned vyrazil domů ke své rodině.
Tehdy se svět změnil. Opět. K horšímu. Ač vypadalo to, že snad již hůře nebude. Ale bylo. A dnes to víme, vidíme i poznáváme všichni. A v mnohém. J.A.J.

Autor: Jiří Jiroudek | pondělí 11.9.2017 9:36 | karma článku: 12.86 | přečteno: 337x

Další články blogera

Jiří Jiroudek

Je to hotový a maj to četníci

Jo, to jo. A už ho ,,zhaftli"? No to eště né, ále asi jó. Teda možná. Jistě. Či alespoń snádˇ. Batˇ batˇˇ. A atˇ je jako latˇ. A ty ,,kladélko", kladˇ.

18.9.2017 v 18:05 | Karma článku: 11.78 | Přečteno: 383 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Anti, anti, anti. Proč? Abych měl víc, než tamty

Nevystrkuj hlavu před dům! Stále všude zní. Diagnoza 307 ( podle staré již neplatné mezinárodní klasifikace nemocí označuje....

14.9.2017 v 20:18 | Karma článku: 10.39 | Přečteno: 514 | Diskuse

Jiří Jiroudek

,,To umí každý debil, aby ... " Aneb ,,takyretro"

Třetina lidí jsou blbci. Toto konstatování není vyjádřením mého názoru. Takovýto titulek se vyskytl již počátkem devadesátých nad celostránkovým článkem ve známém denníku. Jeho obsahem byl rozhovor s jedním renomovaným lékařem.

13.9.2017 v 17:51 | Karma článku: 13.44 | Přečteno: 795 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Daniela Bulířová

Magické okamžiky vašeho života

Někdy se stane, že se i docela obyčejný den stane neobyčejným. Že se zcela obyčejná chvíle stane výjimečnou.

21.9.2017 v 22:09 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Jana Aulehlová

Nevšední Sofie

Vrzající klecový výtah stoupá vzhůru. Po celou dobu mám strach, že se utrhne a můj život skončí v šachtě, kde po mně neštěkne ani pes.

21.9.2017 v 19:43 | Karma článku: 5.07 | Přečteno: 104 | Diskuse

Tomáš Honajzer

Londýnské zápisky (III.): Veverka Verča

Jsem šťastný jako blecha, neboť jsem si splnil dětský sen. Uprostřed Londýna. A navíc úplnou náhodou.

20.9.2017 v 14:31 | Karma článku: 12.68 | Přečteno: 278 | Diskuse

Pavla Kolářová

Čtyři roky je dlouhá doba...

Dneska se dopustím takové menší bilance. Přesně před čtyřmi roky jsem pojala ten odvážný (možná i šílený) nápad začít zveřejňovat na blogu své výmysly a nesmysly. Důvody, které mne k tomu vedly, se bohužel do perexu nevejdou, ...

20.9.2017 v 8:38 | Karma článku: 12.70 | Přečteno: 215 | Diskuse

Tomáš Kubín

Tma v registru

Předvolební řeči o tom, že EET rozhodně ne, protože ne každý podnikatel je ve vztahu ke státu nepoctivý a registr smluv určitě ano, protože veřejná správa by mohla zhasnout a věřit se jí nedá, jsou pokrytecké.

19.9.2017 v 19:48 | Karma článku: 6.69 | Přečteno: 108 |
Počet článků 468 Celková karma 13.44 Průměrná čtenost 520

Jsem bezesporu svérázný, jedinečný a neopakovatelný originál a unikát. Samozřejmě, že svým způsobem, tak jako každý.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.