Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

,,Malá" retrospektiva, aneb Jednadvacet, jednadvacet, 68/69

20. 08. 2017 23:20:00
Něco historie, něco prožitků, pár ohlédnutí se za minulostí. Léta šedesátá. A ,,některá“ z dat, která velmi ovlivnila i poznamenala naší historii a osudy mnoha lidí. Několik generací. V mnohém až po dnešek. Takže kousek ze života

Tedy nejen z jednoho života, ale i ze životů mnohých a mnohých jiných pamětníků, tedy nejen toliko autora. Takže, malé shrnutí, nikoli ,předělávka(!) ,,oněch časů“. Včetně nejen jedné dobové písničky, ale i dobových dokumentů!


Konečně ,,moje datum“. A hurá DO CIVILU. Však nám ho o čtrnáct dní odložili rozkazem ministra! A mně, díky ,,přičinění" politruka ještě navrch připočetli další čtyři plus sedm, tedy celkem jedenáct dní ještě navrch! Tedy basy, ač mně měla být prominuta!

Již dvacátého,,,po rozkaze“,jsem odevzdal svou Komplet výstroj a ,,nahodil“ SVŮJ oblíbený civil. Kalhoty mírně do zvonu, rozepnutou ,,kovbojskou“ košili s vysoukanými rukávy, přes rameno ledabyle zavěšenou svou oblíbenou obnošenou odřenou koženou bundu. Pamatovala ještě i tátova mladá léta. Do ruky kytaru, prošla se mnou celou vojnu i roky před ní. Mám jí dodnes. A hurá do nedalekého hotýlku. Vše bylo domluvené. Velká sešlost. Moji ještě více nasluhující ,,spolubojovníci z ročníku“, někteří z ,,bažantů“ i z důstojníků, i z místních obyvatel a personál hotýlku. Zkrátka všichni, s kterými jsem velice dobře vycházel. Tedy, kromě politruka, ale ten ani nebyl zván.
,,Rozlůčka“ se mocmoc vydařila. Uložil jsem se pak ,,poněkud společensky unaven“ v jednom z hotelových pokojíků na pohodlné posteli. Ráno jsem vstal i bez vojenského budíčku a pustil si rádio. Byl tam nějakej ,,mumraj“. Vypnul jsem ho a sešel do výčepu. Tam mi řekli: ,,Něco se děje. Možná bys měl vyrazit do kasáren“. Teprve tedˇ mi to došlo! V kasárnách ,,šrumec“. Velitel si mě vzal do své kanceláře, někam telefonoval a pak povídá: ,,Nepovolili mi vzít tě zpět k útvaru! Jedˇ radši domů do Prahy, budeš tam možná platnej víc. Dám ti hotovostní vozidlo, abysi stihl vlak“. Podali jsme si ruce. ,,Vétřieska“ už čekala. Šofér vystartoval po silnici dolů k závorám, pak po cestě necestě podél tratě. Až na peron. Zastavil zárovenˇ s motoráčkem, který právě přijížděl. Dojel jsme do okresního města. Všude chaos a nervozita. Oblohou se přehnaly dva Migy. Nikdo nevěděl kdy, co, pokud vůbec pojede. Konečně vlak do krajskýho města. Hup do něj. Nekonečná cesta. Na nádraží v krajském městě zas zmatek a dlouhé čekání. Přijel rychlík. Narvanej! Nacpal jsem se dovnitř. Nikdo nemluví. Na půli cesty prudce brzdí, lidé padají. Nadávky i naříkání. Stalo se neštěstí, vlak někoho srazil. Dlouho stál v polích, než se zase rozjel. Až v podvečer doráží na Smíchov. A hic!
Dav, který se vyhrnul z vlaku před nádraží, jakoby vysublimoval. Okamžitě se rozplynul. Ani noha, ale ani tramvaj, autobus, taxi, nic. Takže musím ,,dvojkou“. Levá-pravá, něco jako ,,zrychlenej přesun“, tentokrát ze Smíchova do Dejvic.Tak na hodinku. Nikde nikdo. Občas mě pomalu míjí malá vojenská kolona v sestavě gazík, malej kolovej obrněnec, gazík. Hrome! Jsem už sice v civilu, ale v kapse mám zatím JENOM vojenský doklady! A v,,báglu“ vojenský(!) konzervy a osobní věci, v ruce kytaru. Dávám si bacha, abych kytaru nesl tak, aby v šeru nepůsobila dojmem nesené zbraně. I když je pořád teplo, mám mrazení v zádech. ,,Mašíruju“. Smíchovskej pivovar, Anděl, Újezd, Malostranský, přes Hrad to nejde, je ,,zašpérovanej“. Z Klárova ,,myší dírou“ vzhůru kolem ,,Chotkovejch“, na Špejchar, přes šranky na Dejvickou. Pak ,,kulatý“náměstí. V ,,genštábu“ na náměstí svítí snad všechna okna, kolem rozestavěný tanky. Na obloze hučí helikoptéra. Radši dokola obejdu celý náměstí a po druhým chodníku po hlavní nahoru. Už to nemám daleko. Kolem Studentský, ,,Podloubí“ a dál, kolem Sadovky, Šárecká a domů do ,,rodný Soap street“.
Ouha ! Okolo ,,Sadovky“ taky tanky. Na hlavní u dolního rohu budovy uniformy i civilisti v družný debatě, dokonce i smích! Když jsem je míjel, neudržel jsem se a pronesl něco velmi, velmi jadrného a opovržlivě jsem si odplivl. Vojáček v uniformě mě strhl ke zdi a natáhl závěr samopalu! Jeden z civilistů k němu přistoupil a se slovy ,,NĚ NÁDO“ mu hřbetem ruky odklonil zbranˇ stranou. Pak se otočil ke mně a povídá : ,,Běž radši domů k mámě, nebo tě už nikdy neuvidí!“ Klepal jsem se. To, co se mnou třáslo však nebyl strach, ale až k zešílení pocit nejen bezmoci, ale i děsnýho vzteku! Viděli to na mně. Samopal pak na mne mířil ještě když jsem odcházel.
Konečně náš barák. Bral jsem schody po dvou, po třech...poslední patro. Zazvonil jsem. Dveře se pootevřely. Za nimi táta, za ním maminka. Dveře dokořán. Objali jsme se. ,,To je dobře synku, že jsi v pořádku doma...“ ,,Památný“ den. A nejen pro mne! V kalendáři bylo datum 21. srpna 1968 .
A co se dělo pak, je obecně známo. Bylo by toho na nejeden blog, ale třeba i na román. Nejen autobiografický.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Po roce 1960 postupně přicházela doba jakéhosi uvolnění. Režim se zmohl i na jakýsi malý ,,pardon“. Uznal, že ne vše bylo až tak v pořádku. Že došlo snad i k ,,jistým pochybením“. Někteří byli i ,,rehabilitováni“. Tedy jaksi. Tak, částečně. U některých jaksi pozdě. Pozdě, ale přece. I tak to chodilo. Paradoxně byli v téže době rehabilitováni i někteří z těch, kteří se v padesátých letech na mnohém v zájmu tehdejšího režimu podíleli. Někteří posmrtně, z jiných postupně ,,vykvetli" až i ,,staronový" normalizátoři.
Pak přišlo tzv. ,,Pražské jaro“. ,,Demokratizace“, socializmus s lidskou tváří, svoboda slova a projevu, nový ,,vůdci“ s novými ,,tezemi“. Mnozí až zbožńovaní . Nadšení. Sbírky na vlast. Hesla. Začátky drobného podnikání. V pozadí však tvrdý vnitrostranický boj. Boj mezi ,,konzervami“ a ,,reformisty“. A mezi soudruhy posléze zděšení. Poněkud se jim to vymklo. Příliš. Což nebylo žádoucí. Nejen pro Moskvu a její poskoky. Příliš ani pro západ. Mohla být porušena ,,stabilita“. A tak přišlo to, co bylo svým způsobem nevyhnutelné. Moskva zasáhla a ,,zbytek“ světa to vzal více méně na vědomí. Mnozí se toho obávali.
Úvahy, tušení a obavy došly naplnění. Jedna teplá noc na konci jednoho léta vše změnila. Opět se naplno vrátila doba TEMNA! Přijela na pásech tanků a v okovaných botách těch ,,největších spojenců a přátel“ v doprovodu jejich věrných satelitů. Leckde neváhali do lidí i střílet! A opět zde našli řadu svých věrných přívrženců ! Ráno po této noci byla mnohá letiště plná cizích transportních letounů, tanků a různých vozidel, vojáků cizí armády, ale i lidí, kteří mluvili mezi sebou domácím jazykem a s cizími důstojníky jejich řečí. PROSTĚ SPOLUPRACOVALI ! Bylo jednoznačné, že vše bylo jistými složkami připraveno.
Na první ,,výročí“ oněch ,,událostí“ se pak ještě zvedl jakýsi odpor. Tentokrát už se s ním naši soudruzi vypořádali sami. Je nutné si připomenout, že v r.1969 toto všechno bylo již prováděno výhradně ,,našimi“ složkami vnitra, vybranými ,,elitními“ vojenskými útvary a také opět ,,úřadovali“ i ,,osvědčené“ ozbrojené jednotky jisté politické strany! I ony opět leckde neváhali do lidí i střílet ! Tak to tehdy OPĚT chodilo. Pak léta ,,normalizace“, posléze přecházející až do agonie celého systému. A vydrželo to ještě ,,pouhých“ jednadvacet let, než se rozpadl a než ,,IVAN“ odešel.
Snad ještě autorových pár slov závěrem. Nepovažuji za ,,příliš rozumné“ různé reminiscence na jiná období jak našich dějin co do souvislostí s těmito daty a událostmi, tak i k současnému dění kdekoli ve světě. Od spekulací až po mnohdy velice živenou(!)nenávist. Černobílé vidění a posuzování mnohého vždy bylo, stejně tak jako tzv.,,jasná jednoduchá řešení“, pouze cestou do pekel. Rovněž tak chápu, že pro mnohé to je velice lákavá ,,vysoká karta“, ne-li až ,,eso“, pro různé argumentace. Tam je třeba vždy brát v úvahu proč a pro koho. Od hlouposti až po úmysl, od zakrytí si másla na vlastní hlavě až po mnohdy, bohužel, i až primitivní ,,odsudek“. Děkuji za pochopení. J.A.J.

(P.S.: v článku jsem použil části i ze svých mnohých předchzích článků na těchto stránkách, jakož i foto v úvodu. Foto originál záznamu z mé vojenské knížky (kterou mám dodnes uschovanou!) jako doklad pro různé pochybovače a ,,rádobykomentátory", takyhistoriky, či ,,takydiskutéry", atp. I v tom děkuji za pochopení všem, kteří jsou schopni to VŠE vzít na vědomí. A ještě ,,maličkost"! Na ZVS jsem nastupoval s odkladem, který byl akceptován Voj. správou v zájmu mého zaměstnavatele. Ovšem díky všem i výše mnou uvedeným okolnostem vyšlo právě ono památné i ,,památné datum..Takže, možná jsem byl jediným, kdo k onomu datu coby základˇák ODCHÁZEL DO CIVILU a do zálohy. J.A.J.

Autor: Jiří Jiroudek | neděle 20.8.2017 23:20 | karma článku: 11.56 | přečteno: 299x

Další články blogera

Jiří Jiroudek

Je to hotový a maj to četníci

Jo, to jo. A už ho ,,zhaftli"? No to eště né, ále asi jó. Teda možná. Jistě. Či alespoń snádˇ. Batˇ batˇˇ. A atˇ je jako latˇ. A ty ,,kladélko", kladˇ.

18.9.2017 v 18:05 | Karma článku: 11.78 | Přečteno: 383 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Anti, anti, anti. Proč? Abych měl víc, než tamty

Nevystrkuj hlavu před dům! Stále všude zní. Diagnoza 307 ( podle staré již neplatné mezinárodní klasifikace nemocí označuje....

14.9.2017 v 20:18 | Karma článku: 10.39 | Přečteno: 514 | Diskuse

Jiří Jiroudek

,,To umí každý debil, aby ... " Aneb ,,takyretro"

Třetina lidí jsou blbci. Toto konstatování není vyjádřením mého názoru. Takovýto titulek se vyskytl již počátkem devadesátých nad celostránkovým článkem ve známém denníku. Jeho obsahem byl rozhovor s jedním renomovaným lékařem.

13.9.2017 v 17:51 | Karma článku: 13.44 | Přečteno: 795 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Dnes je 11. září. No a co.To bylo v roce 2001 taky

Dnes je to již šestnáct let ode dne, kdy byl podniknut teroristický útok na WTC v New Yorku. Ve víru současnosti i toto, jako i mnohá jiná výročí i ,,výročí" a data, poněkud zapadlo. Ale přece. Bylo novou ,,OVERTUROU“!

11.9.2017 v 9:36 | Karma článku: 12.86 | Přečteno: 337 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Daniela Bulířová

Magické okamžiky vašeho života

Někdy se stane, že se i docela obyčejný den stane neobyčejným. Že se zcela obyčejná chvíle stane výjimečnou.

21.9.2017 v 22:09 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Jana Aulehlová

Nevšední Sofie

Vrzající klecový výtah stoupá vzhůru. Po celou dobu mám strach, že se utrhne a můj život skončí v šachtě, kde po mně neštěkne ani pes.

21.9.2017 v 19:43 | Karma článku: 5.07 | Přečteno: 104 | Diskuse

Tomáš Honajzer

Londýnské zápisky (III.): Veverka Verča

Jsem šťastný jako blecha, neboť jsem si splnil dětský sen. Uprostřed Londýna. A navíc úplnou náhodou.

20.9.2017 v 14:31 | Karma článku: 12.68 | Přečteno: 278 | Diskuse

Pavla Kolářová

Čtyři roky je dlouhá doba...

Dneska se dopustím takové menší bilance. Přesně před čtyřmi roky jsem pojala ten odvážný (možná i šílený) nápad začít zveřejňovat na blogu své výmysly a nesmysly. Důvody, které mne k tomu vedly, se bohužel do perexu nevejdou, ...

20.9.2017 v 8:38 | Karma článku: 12.70 | Přečteno: 215 | Diskuse

Tomáš Kubín

Tma v registru

Předvolební řeči o tom, že EET rozhodně ne, protože ne každý podnikatel je ve vztahu ke státu nepoctivý a registr smluv určitě ano, protože veřejná správa by mohla zhasnout a věřit se jí nedá, jsou pokrytecké.

19.9.2017 v 19:48 | Karma článku: 6.69 | Přečteno: 108 |
Počet článků 468 Celková karma 13.44 Průměrná čtenost 520

Jsem bezesporu svérázný, jedinečný a neopakovatelný originál a unikát. Samozřejmě, že svým způsobem, tak jako každý.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.