Vypadáš jako gestapák!

 Tohoto ,,ocenění“ se dostalo nedlouho po válce mému otci od jeho panímámy, čili tchýně. Velice s ním otřáslo a dlouho si jej pamatoval. Nebylo divu. Ovšem, dovedlo jej to i k razantnímu řešení. Nikoli však k řešení s jeho tchýní.

  Že ono přirovnání ke gestapákovi s chlapem, který se po celou válku v zahraničí aktivně účastnil jako pilot ve Fr. a poté v RAF protihitlerovského odboje otřáslo, tomu se snad divit netřeba. Vždytˇ i on nejen viděl, ale i na vlastní kůži zažil vše, co válka obnáší i po sobě zanechává. Jak v Evropě, tak i v sev. Africe. Ovšem reminiscence jeho tchýně, která i přesto jeho tchýní zůstala i dalších jak více než třicet(!) let, zas až tolik také není ku podivu. Hrůza a strach z gestapa, ale i nenávist prakticky ke všemu,  co s dobou naší okupace i celé svět. války souviselo, byla více než pochopitelná. A s koncem války nezmizela. Vlastně ani nemohla, neb toliko ,,jakési“ jedno datum z myslí ani paměti lidí nic nevymaže. A ani nemůže.  Protože ,,nějaké" datum není nějakým nádražím, kde se prostě jenom přestoupí z jednoho vlaku do druhého. Což platí jak obecně, pak obzvláště o datu, kdy válka skončila. Ty hrůzy i strachy, ale i tu i z toho plynoucí nenávist si lidé nesou vždy sebou dále. A mnohdy, ne-li až vždy, po generace. Nakonec, žádná válka není jenom hrůzným snem, z kterého se stačí probudit. A zapomenout. To prostě nelze.

 To, proč byl můj táta přirovnán ke gestapákovi, to nebylo jeho vinou. Nakonec mnohé důvody, proč se tak stalo, jsem již uvedl výše. Jediným jeho ,,prohřeškem“, ale i spouštěčem onoho osočení bylo to, že si po letech na sebe opět oblékl SVŮJ kvalitní kožený kabát. Skvělý dlouhý kožený kabát z kvalitní vepřovice i s kvalitní podšívkou, opatřený páskem. Onen kabát měl již z dob jeho ,,vojačení“ před válkou a byl vlastně součástí jeho ještě předválečného vojenského stejnokroje aktivního vojenského pilota. Kabát, který celou II.WW v Evropě ,,přežil“ ve skříni jeho otce v jeho rodišti.

  Jenže. Za okupace takové kabáty běžně nosilo i GESTAPO. A tak, zdánlivě bez důvodu, se projevili ,,jisté synapse“ u maminky jeho manželky. A tak to ,,chudák kabát“ odnesl. Bylo s ním ,,nekompromisně zatočeno“. U krejčího! (poz, autora- nikoli jménem Bilak!) Po jeho zkrácení o polovinu(!), tedy do pasu, v pase širokou všitou gumou vybavený a doplněný o vycpávky ramen, se změnil. Zásadně. V podstatě ve skvělou ,,pilotní bundu“. Vnější i vnitřní náprsní kapsy i límec s klopami, který se dal parádně ohrnout, na něm zachovány zůstaly. ,,Něco“ i o tom vím. Však ona bunda skvěle (!) sloužila později i mně. Tak do cca r. 1970.  A co i se mnou prožila. Jo, kdyby tak mohla sepsat paměti. Jen ty moje by vydaly na více než dost. Taky o trampování, či i o hospůdkách, a vůbec o ,,lecčems“ i leckom, co jsme spolu s onou bundou zažili. I o mém rukování na vojnu i můj návrat z ní v r. 68. Ano v srpnu, dne dvacátého prvého roku onoho. Inu taky ,,jedno“ datum. Ovšem co dnes více dodat. A kdo dnes opravdu víte? Kdy, kdo, co, jak a proč. Snad, že bych napsal ,,Z pamětí staré kožené bundy, dříve kabátu“? Kdo ví. Uvidíme. Nakonec, ještě stále žije dost i těch, kteří mně i v oné bundě pamatují.  J.A.J.

P.S.: Tento skutečný příběh jsem napsal i proto, aby se ani nezapomínalo, ale i proto, aby se dobře vážilo, co, kdy a jak je kým připomínáno, mnohdy pak nejen ,,jitřeno“ ale i živeno i zneužíváno. A pokud ano, pak kým, proč, v zájmu koho i čeho a za jakým účelem. Snad, alespoń doufám, ,,někteří“, a nejen toliko jednostranně (!), i pochopí. J.A.J.

(do článku vložen ,,scan" originál.foto z r. 1936: skutečnost, čili onen zmíněný kabát, včetně jeho ,,nositele“ - z rod. archivu – C-)

                          15.4.16                 George Anthony